Průvodce / SELECTED VINTAGE GUITARS

Japonské vintage kytary — značky, továrny a průvodce výběrem

Fender Japan, Tokai, Greco, Yamaha a japonské akustické kytary: poznejte historii značek a továren, zjistěte, na co se zaměřit při výběru použité kytary, a prohlédněte si aktuální nabídku.

Jak vybrat japonskou vintage kytaru

Začněte typem nástroje a jednotlivé kytary, nejen logem. Porovnejte stav krku a pražce, originální díly, opravy a úpravy. Samotný japonský název značky neurčuje, kde byla kytara vyrobena: zkontrolujte označení a individuální popis. Přečtěte si o značkách a továrnách níže a poté prozkoumejte aktuální příklady z našeho obchodu.

Hledáte nástroj ke koupi? Procházet inzeráty podle značky: Fender Japan · Tokai · Greco · Fernandes · Yamaha · K.Yairi · Thumb.

Dáváte přednost procházení podle typu nástroje? Použité elektrické kytary · Použité akustické kytary · Použité baskytary.

Elektrické, akustické nebo basové — porovnejte jednotlivé nástroje

Japonské vintage kytary pokrývají širokou škálu nástrojů, ani jeden standard specifikace nebo stavu. Při porovnávání výpisů si poznamenejte model, označení, servisní historii a podrobnosti, na kterých vám záleží: profil krku, šířka nultého pražce, hmotnost nebo typ snímače. Pokud měření chybí, požádejte o potvrzení.

Samotný věk vám nemůže říct, zda se bude kytara cítit pohodlně. Fotografie a historie pomáhají zúžit výběr, ale podrobnosti o stavu a přípravě vám řeknou více o jednotlivém příkladu. Níže uvedené archivní fotografie ilustrují, jak přístroje porovnávat.

Tokai Jazz Sound JB50 (1984), Candy Apple Red — archiv Selected Vintage Guitars. Odpovídající vřeteník je viditelným detailem tohoto příkladu.
Tokai Jazz Sound JB50 (1984), Candy Apple Red — archiv Selected Vintage Guitars. Odpovídající vřeteník je viditelným detailem tohoto příkladu.

Úplná archivní stránka pro Tokai Jazz Sound JB50 ↗

Tokai Jazz Sound a Hard Puncher: podívejte se za název

U baskytar Tokai hledejte celý název série a označení modelu, nejen logo Tokai. Archivovaný Candy Apple Red Jazz Sound JB50 má samostatnou specifikaci a servisní podrobnosti: péči o pražce, stínění elektroniky a úpravu dohmatu a intonace. Tím se odděluje vzhled přístroje od jeho servisní historie.

Při porovnávání s Hard Puncherem začněte popisem obou nástrojů a fotografiemi hardwaru. Sériové číslo může pomoci s datováním, ale nenahrazuje kontroly modelu, dílů a stavu. Náš dekodér Tokai vysvětluje rozsah svého výsledku a kdy je potřeba další značení.

Zkontrolujte sériové číslo Tokai ↗

Co vám říká servisní záznam? Příklad Greco EG800

Archivovaná fotografie Greco EG800 ukazuje tělo sunburst a rozložení se dvěma humbuckery. Jeho popis dodává, že tato konkrétní kytara dostala náhradní pražce a nultý pražec. Fotografie a servisní záznam odpovídají na různé otázky, proto si je přečtěte společně.

Pokud vám záleží na originalitě sběratele, zeptejte se na náhradní díly a dokumentaci. Pokud je hraní vaší prioritou, řekněte nám o svém herním stylu a preferencích nastavení. Samotný název modelu nemůže určit, který příklad bude vyhovovat těmto potřebám.

Greco EG800 — archiv SVG. Fotografie ukazuje nástroj; jeho popis zaznamenává provedenou práci.
Greco EG800 — archiv SVG. Fotografie ukazuje nástroj; jeho popis zaznamenává provedenou práci.

Archivovaný popis a fotografie Greco EG800 ↗

Od archivního příkladu až po aktuální výpis

Archiv vám pomůže prozkoumat modely a dřívější příklady. Neznamená to, že vyfocená kytara je stále na prodej. Zkontrolujte stránky značek a obchod pro aktuální nabídky; na konci této příručky jsou uvedeny i příklady z vydaného katalogu.

Před nákupem porovnejte stav, servisní práce a podmínky individuální nabídky. U nabídek PŘEDPRODEJE zkontrolujte, která práce je ještě plánována a harmonogram plnění. Pokud byste chtěli vidět nástroj v Poznani nebo potřebujete další fotografie, kontaktujte nás pomocí odkazu na jeho stránku.

Jak koupit kytaru: stav, PŘEDPRODEJ, kontakt a doručení ↗

Zlatá éra japonského kytarářství: Průvodce akustickými
a klasickými kytarami ze 70. a 80. let

Japonské vintage kytary — značky, továrny a průvodce výběrem — SVG archivní fotografie

Na konci 60. let 20. století ovládali světový kytarový trh američtí giganti. Jména jako Martin, Gibson a Fender byla synonymem kvality a zvuku a definovala populární hudbu od folku po rock. V Zemi vycházejícího slunce však na vlně bezprecedentního hospodářského zázraku a kulturní fascinace Západem tiše začínala revoluce. Sedmdesátá a osmdesátá léta se měla stát svědky zásadního zvratu, v jehož důsledku se Japonsko proměnilo z napodobitele v lídra a nastavilo nové standardy kvality a inovací ve výrobě kytar. Byla to zlatá éra japonského kytarářství.

Toto období bylo mnohem víc než jen masová výroba kopií amerických nástrojů. Byla to doba intenzivního učení, zdokonalování řemesla a nakonec inovací, které navždy změnily globální podobu kytarového průmyslu. Nástroje z těchto let, kdysi vnímané jako levnější alternativy, jsou dnes vyhledávány sběrateli a hudebníky po celém světě. Cení se nejen pro vynikající poměr kvality a ceny, ale především pro svůj jedinečný charakter, mimořádnou kvalitu zpracování a historický význam.

Cílem tohoto průvodce je do hloubky prozkoumat toto fascinující období se zvláštním zřetelem na akustické a klasické kytary. Začneme rozborem historického a ekonomického kontextu, který tento prudký rozvoj umožnil. Poté se podíváme na pilíře japonské výroby – velké továrny, které stály za nespočtem značek. V dalších kapitolách představíme profily nejvýznamnějších akustických značek a medailony mistrů klasického kytarářství, jejichž jména se stala synonymem nejvyšší kvality. Na závěr shrneme odkaz této zlaté éry a nabídneme praktické rady všem, kdo chtějí vlastnit kousek této pozoruhodné historie.

Historický kontext

Abychom pochopili fenomén japonských kytar ze 70. a 80. let, musíme se vrátit do poválečných let a rozebrat souhru ekonomických, kulturních a průmyslových faktorů, které vytvořily ideální podmínky pro zrod nové velmoci ve světě kytarářství.

Hospodářský zázrak a kulturní revoluce

Období let 1966 až 1970 v Japonsku, známé jako „konjunktura Izanagi“, se vyznačovalo ohromujícím hospodářským růstem, v průměru 11,6 % ročně. Japonsko se stalo druhou největší ekonomikou světa a rostoucí příjmy a osobní spotřeba vytvořily vnímavý domácí trh. Současně se japonská generace baby boomu střetávala se starými hodnotami a vytvářela novou konzumní kulturu.

Klíčovým prvkem této kulturní proměny byla fascinace západní hudbou. Boom elektrických kytar v roce 1965 a následně rostoucí popularita amerického a britského rocku, folku a popu vyvolaly obrovskou poptávku po kytarách. Tato poptávka měla dvojí zdroj: na jedné straně pocházela od amerických vojáků umístěných v poválečném Japonsku, na druhé straně od samotné japonské mládeže, která nadšeně vstřebávala nové hudební trendy. Tento souběh okolností vytvořil ideální podmínky pro prudký rozvoj kytarového průmyslu.

„The Lawsuit Era“ – mýtus, realita a katalyzátor změn

Termín „Lawsuit Era“ (éra soudních sporů) je běžně používané, i když často zavádějící označení pro období od poloviny 60. do konce 70. let, kdy japonské firmy vyráběly vysoce kvalitní repliky amerických kytar. Ačkoli název naznačuje vlnu soudních sporů, ve skutečnosti jich bylo jen málo. Nejvýznamnější právní spor se týkal žaloby, kterou podala společnost Norlin (tehdejší vlastník Gibsonu) na Hoshino Gakki (distributora značky Ibanez) kvůli kopírování charakteristického tvaru hlavy kytar Gibson, tzv. „open book“. Spor byl nakonec v roce 1978 urovnán smírně, bez soudního rozsudku.

Skutečným důvodem, proč se tyto „kopie“ staly legendárními, byl pokles kvality u amerických gigantů. V 70. letech, v obdobích, kdy Fender řídila společnost CBS a Gibson společnost Norlin, se kvalita výroby v USA zhoršila. Japonští výrobci, usilující o co nejvěrnější reprodukci klasických modelů z 50. a 60. let, se svým současným americkým originálům kvalitou materiálů i pečlivostí zpracování nejen vyrovnali, ale často je i předčili. Vytváření téměř dokonalých replik modelů Martin D-28 nebo Gibson Les Paul z roku 1958 vyžadovalo důkladnou analýzu konstrukce, získání vynikajícího dřeva a zvládnutí složitých kytarářských technik. Tímto způsobem se „Lawsuit Era“ stala pro japonský průmysl nezamýšleným, ale mimořádně účinným programem výzkumu a vývoje.

Hrozba soudních sporů, i když jen zřídka naplněná, se stala silným katalyzátorem změn. Urovnání z roku 1978 donutilo japonské firmy, zejména Ibanez, opustit strategii kopírování a soustředit se na vytváření vlastních originálních konstrukcí. Byl to klíčový zlom – přechod od mistrovského napodobování k vědomé inovaci. Japonští výrobci, vyzbrojení znalostmi a dovednostmi získanými během desetiletí věrného replikování, začali vytvářet nástroje, které se brzy samy měly stát ikonami.

Pilíře výroby – velké továrny OEM

Na rozdíl od amerického modelu, kde velké značky zpravidla vlastnily své továrny, ovládaly japonský kytarový trh v 70. a 80. letech univerzální továrny pracující v režimu OEM (Original Equipment Manufacturer). Tyto mohutné závody vyráběly nástroje pro mnoho různých značek současně, a to jak pro domácí trh, tak na export. Pochopení role těchto továren je klíčem k rozmotání složité sítě vazeb mezi značkami, modely a jejich skutečným původem. Podstatné je, že tento rozvoj byl silně geograficky soustředěný a vytvořil specializovaná kytarářská centra, především v oblasti měst Matsumoto a Nagoja. Tato koncentrace podporovala výměnu znalostí, pohyb kvalifikované pracovní síly a rozvoj sítě subdodavatelů, což dále pohánělo kvalitu a inovace.

Fujigen Gakki (Matsumoto)

Továrna Fujigen (celým názvem Fuji Gengakki Seizō), založená v roce 1960 v Matsumotu, zpočátku vyráběla housle a klasické kytary. Již v roce 1962 přešla na elektrické kytary a rychle se stala hlavním dodavatelem předních japonských značek: Ibanez (patřící Hoshino Gakki) a Greco (patřící Kanda Shokai). Na vrcholu, v roce 1983, byl Fujigen největším výrobcem kytar na světě a vyráběl 14 000 nástrojů měsíčně.

Jeho pověst výrobce vynikajících replik kytar Fender pod značkou Greco byla tak vysoká, že se na něj sám Fender, který chtěl bojovat s trhem kopií, obrátil s nabídkou spolupráce. V roce 1982 vznikl společný podnik Fender Japan, v němž Fujigen odpovídal za výrobu oficiálních japonských verzí kytar Fender a Squier. Šlo o bezprecedentní uznání kvality jeho práce. Podobně v roce 1988 došlo ke „smíření“ s Gibsonem, kdy Fujigen zahájil výrobu oficiálních kopií pod značkami Orville by Gibson a Epiphone Japan.

Matsumoku (Matsumoto)

Továrna Matsumoku, rovněž sídlící v Matsumotu, měla kořeny ve dřevozpracujícím průmyslu. Byla založena v roce 1951 jako Matsumoto Mokkō a specializovala se na výrobu nábytku, včetně skříněk pro šicí stroje Singer a skříní pro hi-fi techniku. Tyto zkušenosti s přesným opracováním dřeva se ukázaly jako neocenitelná výhoda, když firma v roce 1963 zahájila výrobu kytar.

Matsumoku si rychle získala renomé výrobou vysoce kvalitních kytar typu archtop. Po 22 let byla hlavním výrobcem pro Arai & Co. a vytvářela slavné nástroje značky Aria Pro II. Továrna odpovídala také za většinu japonských kytar

Epiphone v letech 1970–1986 a vyráběla i pro značky Westone, Univox a mnoho dalších. Matsumoku byla průkopníkem v používání CNC strojů pro opracování dřeva, což v kombinaci s velkým podílem ruční práce (asi 60 % procesu) umožňovalo dosáhnout jak velkého objemu výroby, tak vysoké a stálé kvality. Bohužel byla továrna v roce 1987 uzavřena v důsledku bankrotu své mateřské společnosti Singer.

Japonské vintage kytary — značky, továrny a průvodce výběrem — SVG archivní fotografie

Terada Musical Instrument Co. (Nagoja)

Továrna Terada, založená v Nagoji v roce 1912, patří k nejstarším japonským výrobcům strunných nástrojů. Na rozdíl od Fujigenu a Matsumoku, které se soustředily převážně na elektrické kytary, se Terada specializovala hlavně na výrobu akustických a semiakustických kytar. V období největšího rozmachu, od konce 70. do začátku 90. let, vyráběla firma až 10 000 kytar měsíčně ve třech závodech.

Seznam značek, pro které Terada vyráběla, je působivý a zahrnuje Morris, Orville by Gibson, Gretsch, Ibanez, a dokonce i dovozové řady pro C.F. Martin. Továrna vytvářela také nástroje pod vlastními značkami, určené převážně pro japonský trh, jako například

Jagard a Thumb. Terada je dodnes aktivní, i když v menším měřítku, a je ceněna pro mistrovství ve stavbě kytar s rezonanční skříní.

Kurosawa Gakki (Tokio/Nagano)

Kurosawa je na japonském trhu ojedinělým případem – firmou, která spojuje roli výrobce, distributora a velkého řetězce hudebnin. Založil ji v roce 1957 Tsunesaburo Kurosawa. V 60. letech odjel Tsunesaburo do Španělska učit se kytarářskému řemeslu, což mu umožnilo přenést autentické techniky stavby klasických kytar do Japonska.

Od roku 1967 začala firma otevírat síť hudebnin, pro které vyráběla vlastní řady kytar nebo dohlížela na jejich výrobu. Jednou z takových značek byla Jullian, známá kvalitními akustickými kytarami ve stylu Martin a klasickými kytarami. Spojení kytarářských znalostí zakladatele s distribuční silou vlastní sítě obchodů zajistilo firmě Kurosawa výjimečné postavení na trhu.

Japonské vintage kytary — značky, továrny a průvodce výběrem — SVG archivní fotografie

Tabulka 1: Klíčové japonské továrny OEM a související značky (70.–80. léta)

Továrna (lokalita) Období činnosti (éra) Specializace Vybrané značky vyráběné na zakázku (OEM) Vlastní/související značky
Fujigen Gakki (Matsumoto) 1960–dosud Elektrické a akustické kytary, velkosériová výroba Ibanez, Greco, Fender Japan, Orville, Epiphone, Yamaha FGN Guitars
Matsumoku (Matsumoto) 1951–1987 Elektrické a akustické kytary, inovativní konstrukce Aria Pro II, Epiphone, Westone, Univox, Washburn, Vox Westone (zpočátku)
Terada (Nagoja) 1912–dosud Akustické a poloakustické kytary Morris, Orville, Gretsch, Ibanez, C.F. Martin (import), Burny, Epiphone Jagard, Thumb, T. Haruo
Kasuga (Nagoja) 1935–1996 Akustické kytary, banja, mandolíny Yamaha, Burny, ESP, Headway, Guild (Madeira) K.Country, Heerby, Kasuga
Dyna Gakki (Nagano) 1972–dosud Elektrické a akustické kytary Fender Japan (později), Greco, Ibanez (krátce), Fernandes JooDee
Chushin Gakki (Nagano) 60. léta–dosud Elektrické kytary Charvel, Jackson, Fresher El Maya, Cobran, Bambu

Průvodce značkami

Za úspěchem japonských kytar stály nejen mocné továrny, ale především značky, které si dokázaly vybudovat vlastní identitu a získat si důvěru hudebníků. Níže uvádíme profily těch nejdůležitějších, které definovaly zvuk japonských akustických a klasických kytar v 70. a 80. letech.

Yamaha

Yamaha, jejíž historie sahá až do roku 1887, začala kytary vyrábět již ve 40. letech, celosvětovou slávu jí však přinesla až 60. a 70. léta. V roce 1966 firma otevřela vlastní dílnu custom shop, což signalizovalo její úsilí o nejvyšší kvalitu.

  • Řada FG (Folk Guitar): Tato řada, uvedená v roce 1966 modely FG150 a FG180, se stala legendární. Nabízela nevídanou kvalitu za dostupnou cenu, což jí přineslo obrovskou popularitu. Právě na kytaru Yamaha FG-150 odehrál Country Joe McDonald svůj sólový koncert na festivalu Woodstock v roce 1969. Řada se rychle rozrůstala a zahrnula i modely z masivního dřeva, jako FG-500, FG-1500 a FG-2000, po nichž sáhli umělci jako Bob Seger a James Taylor.

  • Řada L (Luxury): V polovině 70. let představila Yamaha řadu L jako svou vlajkovou řadu akustických kytar. Tyto nástroje se vyznačovaly použitím nejlepších materiálů, delší menzurou (25 9/16 palce) a bohatším zdobením. Kytary řady L si rychle získaly uznání mezi hvězdami světového formátu. Bob Dylan, John Denver a Paul Simon tyto nástroje pravidelně používali na koncertech i při nahrávání, což bylo definitivním potvrzením jejich postavení.

  • Řada GC (Grand Concert): Jde o řadu špičkových klasických kytar Yamaha. Jejich konstrukce byla zdokonalena v roce 1966 ve spolupráci se španělským kytarářem Eduardem Ferrerem a poté v roce 1973 s Manuelem Hernandezem. Byly to nástroje koncertní třídy, které si získaly uznání i u tak náročných umělců, jako byl Andrés Segovia.

Japonské vintage kytary — značky, továrny a průvodce výběrem — SVG archivní fotografie

K. Yairi (Kani, Gifu)

Historie značky K. Yairi je příběhem rodiny a vášně. Přestože počátky firmy sahají do roku 1935, kdy Giichi Yairi založil svou dílnu, skutečný rozkvět přišel pod vedením jeho syna Kazua Yairiho. Po návratu ze Spojených států, kde studoval techniky stavby kytar, založil Kazuo v roce 1965 firmu Yairi Guitars se značkou „K. Yairi“. Jeho filozofie byla prostá: ručně vytvářet nástroje, které budou ceněny po generace. Klíčem k tomu bylo použití pečlivě vybíraného a přirozeně sezonovaného dřeva a věrnost tradičním řemeslným postupům. Na rozdíl od velkých továren OEM si K. Yairi vždy udržovala malý rozsah výroby, což jí umožnilo zachovat nekompromisní kvalitu. Značka je známá také exportní řadou Alvarez-Yairi, vytvořenou ve spolupráci s americkou firmou St. Louis Music.

Japonské vintage kytary — značky, továrny a průvodce výběrem — SVG archivní fotografie

BlueBell

BlueBell je značka ze 70. let určená pro japonský trh, jejíž marketingová image odkazovala na estetiku Divokého západu. Zajímavé je, že BlueBell nevyužíval jedinou továrnu. V závislosti na modelu a cenové kategorii byla výroba zadávána různým závodům. Některé z nejdražších modelů vznikaly v renomované továrně Tama (známé výrobou kytar Ibanez), jiné v továrně Suzuki Violin Company. Značka nabízela především kopie kytar Martin a Gallagher.

Japonské vintage kytary — značky, továrny a průvodce výběrem — SVG archivní fotografie

Jagard & Thumb (výrobce Terada)

Obě tyto značky byly vlastními značkami továrny Terada, vytvořenými v 70. letech především pro potřeby japonského trhu.

  • Jagard nabízel akustické kytary ve stylu Martin a Gibson, včetně oblíbených kopií modelu Hummingbird.

  • Thumb rovněž vyráběl vysoce kvalitní repliky amerických klasik a je dnes na vintage trhu ceněnou značkou.

Japonské vintage kytary — značky, továrny a průvodce výběrem — SVG archivní fotografie

Jullian (výrobce Kurosawa)

Jullian je vlastní značka firmy Kurosawa, zahrnující jak klasické kytary, tak akustické kytary v americkém stylu (často po vzoru Martin D-35). Na kvalitu těchto nástrojů osobně dohlížel kytarář Tsunesaburo Kurosawa a jeho synovec Sumio. Díky vysoké kvalitě zpracování a omezené produkci jsou kytary Jullian dnes vzácné a sběrateli vysoce ceněné.

Japonské vintage kytary — značky, továrny a průvodce výběrem — SVG archivní fotografie

Mountain

Značku Mountain, často vystupující pod názvem „C F Mountain“, vyráběla v 70. a na začátku 80. let firma Hayashi Musical Instrument Ltd.. Jak už název napovídá, specializovala se na velmi přesné repliky kytar C.F. Martin. Mimořádnou prestiž dodává těmto nástrojům skutečnost, že mnohé z nich postavil Yasuo Momose. Momose se později stal jedním z nejslavnějších japonských kytarářů a zakladatelem luxusní značky Headway. Díky tomuto původu jsou dnes kytary Mountain vnímány jako nástroje s významným rodokmenem.

Japonské vintage kytary — značky, továrny a průvodce výběrem — SVG archivní fotografie

K.Country (výrobce Kasuga)

Kasuga, založená v Nagoji v roce 1935, patřila k nejstarším japonským výrobcům nástrojů. Jako zkušený výrobce OEM vyráběla firma v 70. letech mj. řadu kytar Madeira pro americkou značku Guild.

K.Country byla hlavní značkou firmy Kasuga pro domácí trh. Díky zkušenostem získaným při výrobě pro Guild jsou dnes kytary K.Country mimořádně ceněny za to, že jsou výjimečně věrnými a skvěle zpracovanými replikami kytar Guild. Obzvláště vyhledávané jsou modely typu dreadnought, například D380 (kopie Guild D50), které se ideálně hodí pro bluegrass.

Japonské vintage kytary — značky, továrny a průvodce výběrem — SVG archivní fotografie

Fernandes / Burny

Firma Fernandes, založená v roce 1969, zpočátku vyráběla akustické kytary, ale rychle se proslavila vynikajícími replikami elektrických kytar. Zvolila jasnou strategii: značka

Fernandes se používala pro kopie Fenderu a značka Burny pro kopie Gibsonu. Přestože kultovní status získaly právě elektrické modely Burny a Fernandes, firma vyráběla také vysoce kvalitní akustické kytary. Stejně jako mnoho jiných značek neměl Fernandes vlastní továrny a výrobu zadával subdodavatelům, mimo jiné továrnám Terada a Matsumoku.

Japonské vintage kytary — značky, továrny a průvodce výběrem — SVG archivní fotografie

Daion

Daion je značka, která během krátké doby prošla vývojem od napodobitele k inovátorovi. Daion byl původně distributorem; jako kytarová značka se objevil na konci 70. let a nástroje pro něj vyráběly továrny Yamaki a později Terada. V 70. letech firma nabízela kvalitní kopie amerických vzorů, ale na začátku 80. let představila řadu mimořádně originálních a inovativních nástrojů. Kytary Daion se vyznačovaly jedinečnými prvky, jako jsou oválné ozvučné otvory, charakteristické hlavy a rozsáhlé použití mosazi v horních prazích, hmatnících a kobylkách, což jim dodávalo vzhled butikových nástrojů. Vlajkové akustické řady jako „The Year“ (např. '78 Heritage) a „Mark“ si získaly uznání za vynikající zvuk a kvalitu zpracování. Přesto značka v polovině 80. let z trhu zmizela, pravděpodobně proto, že výrobní náklady tak propracovaných nástrojů byly v poměru k jejich prodejní ceně příliš vysoké.

Japonské vintage kytary — značky, továrny a průvodce výběrem — SVG archivní fotografie

Morris

Firma Morris, kterou v roce 1967 v Naganu založil Toshio Moridaira, se rychle stala jednou z nejuznávanějších japonských značek akustických kytar. Moridaira, první japonský distributor Fenderu a Gibsonu, měl vynikající přehled o trhu. Název „Morris“ pochází z přezdívky „Mori“, kterou dostal při návštěvě továrny Gibson v Kalamazoo. Morris se specializoval na výrobu vysoce kvalitních kopií kytar Martin (zejména dreadnoughtů řady „W“) a Gibson (modely jumbo). Mnohé z těchto nástrojů, zvláště z řady W, se vyráběly v renomované továrně Terada. V roce 1978 Morris představil inovativní řadu „Tornado“ – elektroakustické kytary s tenkým korpusem, inspirované americkými kytarami Ovation.

Japonské vintage kytary — značky, továrny a průvodce výběrem — SVG archivní fotografie

Mistři klasické kytary – japonská kytařská škola

Zatímco japonské továrny zdokonalovaly masovou výrobu akustických a elektrických kytar, souběžně se rozvíjelo jiné, subtilnější odvětví nástrojařství – stavba koncertních klasických kytar. Japonský zájem o tento nástroj sahá až na počátek 20. století, dlouho před rock'n'rollovým boomem. V 50. letech podnikli průkopníci jako bratři Nakadeové cesty do Španělska, aby se řemeslu učili přímo u zdroje. Právě oni položili základy mimořádně silné řemeslné kultury stavby klasických kytar v Japonsku. Vznikly tak dvě souběžné cesty japonského kytařství: průmyslová, zaměřená na objem a efektivitu, a řemeslná, věrná španělské tradici malých dílen a ruční práce. Občas se tyto cesty protnuly, když přední kytaráři začali pracovat pro velké firmy a vnesli své mistrovství do širší výroby.

Masaru Kohno (1926-1998) & Masaki Sakurai (1944-2025)

Masaru Kohno je bezpochyby nejslavnějším japonským stavitelem klasických kytar. Po dokončení studia v Tokiu odjel v roce 1959 do Španělska, kde se půl roku učil v dílně Arcángela Fernándeze. Zlomem v jeho kariéře byl zisk zlaté medaile na prestižní mezinárodní soutěži ve stavbě nástrojů v Belgii v roce 1967, která mu přinesla světovou slávu. Jeho kytary, ceněné pro sílu, vyvážený zvuk a bezchybné zpracování, používali virtuosové jako Julian Bream a Sharon Isbin.

V mistrově tradici pokračuje jeho synovec Masaki Sakurai. Do dílny nastoupil v roce 1967 a sám se stal kytarářem světové úrovně, což potvrdil ziskem první ceny na Mezinárodní soutěži ve stavbě kytar v Paříži v roce 1988. Po strýcově smrti převzal Sakurai vedení dílny a vytvářel nástroje pod značkami „Sakurai“ a „Sakurai-Kohno“, které jsou dodnes synonymem nejvyšší kvality ve světě klasických kytar.

Japonské vintage kytary — značky, továrny a průvodce výběrem — SVG archivní fotografie
Japonské vintage kytary — značky, továrny a průvodce výběrem — SVG archivní fotografie

Ryoji Matsuoka († 2014)

Ryoji Matsuoka, samouk z Nagoji, založil svou dílnu v roce 1959. Jeho obchodní filozofie byla výjimečná: chtěl nabízet nástroje co nejvyšší kvality za ceny dostupné studentům a amatérům. Díky tomu získaly jeho kytary legendární pověst, pokud jde o poměr kvality a ceny. V 60. a 70. letech vyráběl Matsuoka kytary nejen pod svým vlastním jménem, ale také pro značky Aria a Ibanez. Pro jeho modely z té doby bylo typické označení číslem, které odpovídalo ceně v jenech (např. model No. 30 stál 30 000 jenů), což je dnes cenným vodítkem k původní třídě nástroje. Matsuokova dílna byla uzavřena krátce po jeho smrti v roce 2014, čímž skončila jedna éra v historii japonského kytarářství.

Japonské vintage kytary — značky, továrny a průvodce výběrem — SVG archivní fotografie

Bratři Tamurové (Hiroshi & Mitsuru)

Bratři Hiroshi a Mitsuru Tamurovi se podobně jako Kohno vydali v 50. letech do Španělska, aby pronikli do tajů kytarářského řemesla. Po návratu otevřeli v 60. letech dílnu ve městě Kóči (Kōchi), kde vytvářeli malé množství exkluzivních, ručně stavěných klasických a flamencových kytar. Jejich nástroje získaly řadu ocenění a byly považovány za rovnocenné dílům Masaru Kohna, podle některých je dokonce předčily. Kytary Tamura jsou dnes mimořádně vzácné a vyhledávané. Vyznačují se mohutným zvukem a některé modely měly delší menzuru (až 665 mm), což se projevovalo hlubokými a průraznými basy. Nástroje signované Mitsuruem jsou považovány za ještě vzácnější a cennější než ty, které vyrobil jeho bratr Hiroshi.

Asturias (od Masaru Matana)

Asturias je butiková dílna, kterou v roce 1962 v Kurume založil uznávaný kytarář Masaru Matano. Podobně jako K. Yairi se firma od počátku soustředila na výrobu omezeného počtu vysoce kvalitních, ručně stavěných nástrojů malým týmem zkušených řemeslníků. Značka Asturias je známá tím, že používá výhradně dřeviny nejvyšší kvality, které jsou před zpracováním po mnoho let sušeny a nechávány stárnout, což se promítá do výjimečné stability a vyzrálého zvuku jejích kytar.

Kytaráři ve společnosti Yamaha (Hideyuki Ezaki, Toshiro Kato)

I tak velká korporace, jako je Yamaha, se u svých nejvyšších modelů spoléhala na mistrovství jednotlivých kytarářů. Hideyuki Ezaki byl jedním z předních mistrů dílny Yamaha, který koncem 70. a začátkem 80. let podepisoval svým jménem nejvyšší modely řady Grand Concert, například GC-5 a GC-7. Ezaki se řemeslu učil pod vedením Toshira Kata a stejně jako jiní mistři absolvoval stáž ve Španělsku. Jeho působení v rámci Yamahy ukazuje, že i v prostředí zaměřeném na masovou výrobu byly nástroje nejvyšší třídy řemeslnými díly, která vytvářeli konkrétní mistři.

Japonské vintage kytary — značky, továrny a průvodce výběrem — SVG archivní fotografie

Odkaz zlaté éry a rady pro sběratele

70. a 80. léta byla pro japonský kytarový průmysl obdobím proměny, která navždy změnila jeho celosvětový obraz. Z napodobitele se Japonsko stalo inovátorem a lídrem, který nastavil nové standardy kvality a přinutil i americké giganty přehodnotit vlastní výrobu a strategii (příkladem je vznik značek Squier či Epiphone v jejich moderní podobě). Odkaz této zlaté éry dodnes žije v tisících nástrojů, které stále nadchnou hudebníky i sběratele po celém světě.

Jejich trvalá hodnota vyplývá z několika klíčových faktorů. Zaprvé je to nekompromisní kvalita zpracování, patrná v péči o detaily, přesnosti montáže a povrchové úpravě. Zadruhé

vynikající materiály – japonští výrobci měli přístup ke kvalitnímu, často masivnímu a dobře vysušenému dřevu, které je základem dobrého zvuku. Zatřetí jedinečný, vyzrálý tón, který je výsledkem spojení skvělých materiálů a desetiletí přirozeného stárnutí dřeva. A konečně je to
historická a investiční hodnota – vlastnit nástroj z tohoto období znamená vlastnit kus hudební historie, jehož hodnota s léty často roste.

Pro ty, kdo zvažují koupi kytary z této éry, uvádíme několik praktických rad:

  • Dekódování čísel modelů: Mnoho japonských značek v 70. letech používalo systém, v němž číslo modelu odpovídalo jeho ceně v tisících jenů (např. Morris W-40 stál 40 000 jenů a Matsuoka No. 80 – 80 000 jenů). Je to výborné vodítko pro posouzení původní třídy a zařazení nástroje.

  • Nuance „laminátu“: Nástroje s laminovanými boky a zadní deskou není dobré předem zavrhovat. Japonští výrobci jako Yamaha či Matsuoka dovedli k dokonalosti techniku výroby vysoce kvalitní překližky (tzv. „double-plate“), složené ze dvou vrstev masivního dřeva. Takové lamináty často znějí stejně dobře jako masivní dřevo a jsou mnohem odolnější vůči změnám vlhkosti a poškození.

  • Hledejte jméno kytaráře: U značek jako Mountain, vyšších modelů Yamaha nebo Kurosawa se vyplatí hledat nástroje se signaturou nebo spojené s konkrétním mistrem (např. Momose, Ezaki). Je to téměř záruka nadprůměrné kvality.

Objevování světa japonských vintage kytar je fascinující cesta časem. Každý nástroj vypráví příběh o ambicích, řemeslu a vášni, díky nimž Japonsko zaujalo náležité místo na kytarové mapě světa. Nejsou to jen nástroje k tvorbě hudby, ale také hmatatelná svědectví mimořádné doby.

Nástroje značek v této příručce — aktuální nabídky

Tyto příklady pocházejí z publikovaného katalogu a mění se s našimi výpisy. Otevřete stránku přístroje pro fotografie, stav, servisní podrobnosti a podmínky nákupu. Pro seznam PŘEDPRODEJŮ zkontrolujte plánovanou práci a harmonogram plnění.

Jak nakoupit · Kontakt

Polský originál článku ↗