Z archivu SVG / SELECTED VINTAGE GUITARS
Kytary Yamaha: historie řad FG, L a japonských akustických kytar
Od kytar FG po elektrické konstrukce. Jak číst rozmanitou historii Yamahy.
Kytary Yamaha: dědictví inovací a řemeslného umění
Historie firmy Yamaha jako výrobce hudebních nástrojů sahá až do roku 1887, kdy její zakladatel položil základy globálního impéria, přičemž začínal pianiny a varhanami. Vstup na kytarový trh v 60. letech 20. století tedy nebyl dílem náhody, ale přirozeným vývojem firmy, která již měla obrovské zkušenosti se zpracováním dřeva a s akustickým inženýrstvím. Co však Yamahu odlišovalo od samého počátku, bylo vědomé rozhodnutí jít vlastní cestou v době, kdy japonskému kytarovému průmyslu dominoval fenomén kopírování.

V 60. a 70. letech si japonští výrobci jako Greco, Ibanez nebo Tokai budovali svou pozici výrobou vysoce kvalitních replik oblíbených amerických modelů Fender a Gibson. Toto období, známé jako „éra soudních sporů“ (angl. lawsuit era), se vyznačovalo zaplavením trhu nástroji, které se svým americkým předlohám kvalitou často vyrovnaly a někdy je dokonce i předčily, a přitom byly výrazně levnější. Šlo o osvědčený a relativně bezpečný obchodní model.
Yamaha, která již měla zavedenou značku i potřebné zdroje, zvolila mnohem riskantnější, ale prozíravou strategii. Místo soupeření na poli napodobenin vsadila firma na inovace a originální design. Už první modely uvedené na trh v roce 1966, jako folková kytara FG-180 nebo elektrické modely řady SG s charakteristickými tvary, byly vlastními autorskými konstrukcemi. Toto rozhodnutí nebylo jen otázkou estetiky, ale základem filozofie firmy, která sázela na budování vlastní, jedinečné identity. Namísto následování trendů se je Yamaha rozhodla vytvářet a investovala do výzkumu a vývoje, o čemž svědčí vlastní řešení, jako jsou unikátní tremolo systémy, konstrukce krků nebo specifická menzura u akustických kytar. Tato strategická odlišnost umožnila firmě vyhnout se právním a etickým problémům spojeným s kopírováním, a co je důležitější, vybudovat si globální reputaci založenou na vlastních úspěších.
V tomto pojednání se podíváme na tři pilíře, na nichž Yamaha postavila svůj kytarový úspěch: na průkopnickou řadu FG (Folk Guitar), která zpřístupnila kvalitní nástroje širokým vrstvám hráčů; na luxusní řadu L (Luxury), která vyzvala nejlepší kytařské dílny světa; a na mistrovskou řadu GC (Grand Concert), která spojila japonskou preciznost s duší španělské tradice.
Řada FG – kytara pro lid, která dobyla svět
Zrození legendy: zelené a červené štítky (Nippon Gakki)
V roce 1966 vyvinul tým pod vedením Hidea Uedy v reakci na rostoucí poptávku na americkém trhu první folkové kytary Yamaha. V říjnu téhož roku se na japonský trh dostaly dva modely: FG-180 s korpusem typu dreadnought a o něco menší FG-150. Tyto nejranější exempláře, vyráběné od října 1966 do začátku roku 1967, jsou dnes sběrateli mimořádně ceněny a lze je poznat podle charakteristického světle zeleného štítku v ozvučném otvoru. Vyznačovaly se také jedinečnými prvky, jako je hlava mírně se rozšiřující směrem nahoru a zvonovitý kryt výztuhy krku s nápisem „REINFORCED NECK“.
Skutečná globální expanze začala v roce 1967, kdy Yamaha začala své kytary vyvážet. Tehdy byl zelený štítek nahrazen ikonickým červeným štítkem s nápisem „Nippon Gakki Co. Ltd.“, který se stal synonymem kvality a spolehlivosti. Tyto nástroje, ačkoli byly určeny pro levnější segment trhu, se od samého začátku vyznačovaly promyšlenou konstrukcí. Dokladem originálního konstrukčního přístupu byla použitá menzura o délce 634 mm – o něco kratší než u amerických protějšků (cca 650 mm), což mělo zajistit větší pohodlí při hře hudebníkům s menšíma rukama, včetně Japonců.
Rané kytary řady FG, zejména ty s červeným štítkem, jsou opředeny legendou díky svému mohutnému a vyzrálému zvuku, který jako by popíral jejich konstrukci. Přestože se o nich běžně mluví jako o laminátových nástrojích, skrývá se za tím víc než obyčejná překližka. Yamaha vyvinula pokročilou technologii třívrstvého laminátu, v němž byly jednotlivé vrstvy dřeva řezány pilou (a nikoli loupány po obvodu kmene jako u levnějších současných překližek), což umožnilo zachovat přirozenou strukturu a rezonanční vlastnosti materiálu. Silná střední vrstva s léty kolmými na vnější vrstvy zajišťovala výjimečnou konstrukční stabilitu. Šlo o klíčové technické řešení, které zaručovalo, že kytary přečkají dlouhou námořní přepravu v podmínkách proměnlivé vlhkosti bez újmy na konstrukci. Výsledkem byl kompozitní materiál, který spojoval cenovou dostupnost a odolnost laminátu s tónovým charakterem blízkým masivnímu dřevu. Právě tato inovace v oblasti materiálového inženýrství, a nikoli kompromis v kvalitě, se stala základem celosvětového úspěchu řady FG.

Okamžik Woodstocku: globální průlom
Ačkoli si kytary FG získávaly oblibu díky své kvalitě a dostupné ceně, jeden okamžik je povýšil na ikonu. 16. srpna 1969, druhý den legendárního festivalu Woodstock, byl Country Joe McDonald nečekaně požádán o sólové vystoupení. Protože neměl po ruce vlastní nástroj, půjčil si od jednoho z techniků akustickou kytaru, ke které byl provizorně přivázán provázek místo popruhu. Touto kytarou se ukázala být Yamaha FG-150. Je třeba zdůraznit, že navzdory často opakovaným informacím nešlo o model FG-180, ale o jeho menší protějšek.
Historické fotografie a záznamy z tohoto vystoupení, včetně ikonického provedení „I-Feel-Like-I'm-Fixin'-to-Die Rag“, obletěly celý svět a s nimi i obraz skromné japonské kytary v rukou jednoho z předních umělců kontrakultury. Toto neplánované a autentické „endorsement“ přineslo firmě Yamaha okamžitou důvěryhodnost a rozpoznatelnost na klíčovém americkém trhu a stalo se jedním z nejdůležitějších okamžiků v historii značky.

Řada L – luxus a mistrovství kytařského řemesla
Vývoj směrem k high-endu
V polovině 70. let učinila Yamaha, která si díky řadě FG upevnila pozici na masovém trhu, strategické rozhodnutí vstoupit do prémiového segmentu. Tak se zrodila řada L, v níž písmeno „L“ znamenalo „Luxury“ (luxus). Nešlo jen o pokračování, ale o úplné nové vymezení standardů. Kytary řady L byly na rozdíl od cenově dostupných modelů FG od počátku navrhovány jako nástroje nejvyšší třídy.
Byla zavedena řada podstatných konstrukčních změn: menzura byla prodloužena z 25 palců na 25 9/16 palce (25169 palce), což zvýšilo napětí strun a přispělo k silnějšímu a zřetelnějšímu zvuku. Upraven byl také tvar korpusu, jehož spodní část se zúžila, a celek zdobily mnohem bohatší intarzie a žilkování. Yamaha navíc uplatnila dvojí výrobní strategii: špičkové ručně vyráběné modely vznikaly v Japonsku pro domácí trh a od roku 1978 byla na Tchaj-wanu zahájena samostatná, rovněž ruční výroba celomasivních nástrojů na export. Byl to důkaz rostoucí důvěry v tchajwanské závody a v jejich schopnost vytvářet nástroje nekompromisní kvality.

Vrchol řemesla
V roce 1975 představila Yamaha čtyři modely, které dodnes představují vrchol jejích kytařských schopností a sběratelé je nazývají „Čtyřmi nebeskými králi“. Šlo o nástroje dostupné výhradně na zvláštní objednávku, které byly ukázkou síly a mistrovství firmy:
L-51: Vyznačuje se asymetrickým tvarem korpusu.
L-52: S mohutným korpusem typu jumbo ve stylu Gibsonu J-200.
L-53: S mimořádně bohatými, ručně provedenými intarziemi.
L-54: Stylově navazující na americké country kytary, jako je Gibson Dove.
Tyto čtyři modely nebyly určeny pro sériovou výrobu; byly projevem uměleckých a technických možností Yamahy a otevřely firmě dveře do nejnáročnějšího segmentu trhu.




Kytary hvězd
Byla to právě řada L, která definitivně přesvědčila největší hvězdy světové hudby, že Yamaha je značkou hodnou největších pódií. To, že si tyto nástroje vybrali přední umělci, bylo konečným potvrzením jejich nejvyšší kvality.
John Denver a L-53
V roce 1977 si John Denver během koncertního turné po Japonsku objednal v custom shopu Yamahy pár identických kytar – šestistrunnou a dvanáctistrunnou. Tyto nástroje s označením L-53 navrhl a vyrobil mistr kytarář Terumi „Terry“ Nakamoto. Byla to skutečná umělecká díla: vrchní deska byla z mimořádně vzácného smrku Ezo (rostoucího pouze na japonském ostrově Hokkaidó) a záda a boky z brazilského palisandru nejvyšší třídy. Kytaru zdobily dechberoucí perleťové intarzie (abalone), které pokrývaly téměř celou hlavu, žilkování korpusu i hmatník. Jedna z těchto kytar je dobře vidět na obalu alba
John Denver & the Muppets: A Christmas Together, čímž se model L-53 navždy zapsal do hudební historie.
Yamahy Boba Dylana z Budokanu
Dostupná fotografie: Bob Dylan na pódiu v Budokanu se svou černou kytarou Yamaha L-52. Během slavných koncertů v tokijské hale Budokan v roce 1978 objevil Bob Dylan kytary Yamaha a koupil několik modelů, které se staly jeho hlavními akustickými nástroji na pódiu. Nejčastěji byl k vidění s modelem L-6 a s charakteristickou černou L-52 s bílým hranatým chránítkem. Tato volba umělce Dylanova formátu byla pro celý hudební svět silným signálem, že japonské nástroje dosáhly úrovně, která uspokojí i ty nejnáročnější tvůrce.
Zakázkové Yamahy Paula Simona
Dostupná fotografie: Paul Simon se svou charakteristickou černou zakázkovou kytarou Yamaha. Dlouholetá spolupráce Paula Simona s custom shopem Yamahy, a zejména s kytarářem Terumim Nakamotem, začala již v polovině 70. let. Simon je neodmyslitelně spjat se sérií svých černých zakázkových akustických kytar vycházejících z modelů jako LS400 nebo zmenšená CJ-52. Tyto nástroje byly jeho základním pracovním nástrojem při nejdůležitějších vystoupeních, včetně legendárního koncertu v Central Parku v roce 1991, přenášeného do celého světa.



Tabulka: Klíčové modely akustických kytar Yamaha (1966-1980)
| Model | Řada | Roky výroby | Klíčové materiály | Známí hráči | Charakteristické rysy |
|---|---|---|---|---|---|
| FG-180 | FG | 1966-1974 | Smrková deska (laminát), mahagonová záda a boky (laminát) | Elliott Smith, Jeff Buckley | Ikona éry „Red Label“, mohutný zvuk dreadnoughtu, dostupná cena [1] |
| FG-300 | FG | 1968-1976 | Smrková deska (laminát), záda a boky z jacarandy (laminát) | --- | Vlajkový laminátový model, zdobený pickguard, bohatý zvuk [2] |
| FG-1500 | FG | 1971-1975 | Masivní smrk, masivní jacaranda | Bob Seger | První celomasivní, ručně vyráběná kytara Yamaha, nejvyšší kvalita [3] |
| L-6 | L | 1975-1985 | Masivní smrk Ezo, masivní indický palisandr | Bob Dylan | Model vyšší třídy řady L, vynikající tónová vyváženost [3, 4] |
| L-10 | L | 1975-1985 | Masivní smrk Ezo, masivní jacaranda/indický palisandr | --- | Luxusní provedení, hluboký a čistý zvuk [4] |
| L-52 | L | 1975-1980 | Masivní smrk, masivní javor | Bob Dylan | Korpus jumbo ve stylu J-200, silný a vyvážený zvuk akordů [5, 6] |
| L-53 | L | 1975-1980 | Masivní smrk Ezo, masivní brazilský palisandr | John Denver | Jeden ze „Čtyř králů“, mimořádně bohaté zdobení z abalonu [3, 7] |
Řada GC – španělská duše, japonská preciznost
Učení u mistrů
Vstup Yamahy na trh klasických kytar byl, podobně jako u akustických kytar, poznamenán snahou o autenticitu, nikoli o napodobování. Namísto pouhého kopírování španělských nástrojů učinilo vedení firmy bezprecedentní rozhodnutí navázat přímou spolupráci s mistry tohoto řemesla. V roce 1966 byl do Japonska pozván jeden z nejvýznačnějších španělských kytarářů, Eduardo Ferrer, aby osobně školil tým řemeslníků Yamahy. Tato intenzivní výměna znalostí vyústila v roce 1967 ve vznik prvních modelů řady Grand Concert: GC5, GC7 a GC10. Spolupráce byla prohloubena v roce 1973, kdy byl ke konzultacím přizván další mistr, Manuel Hernandez.
Tato strategie se zásadně lišila od praktik konkurence. Namísto spoléhání na reverzní inženýrství investovala Yamaha do lidského kapitálu – do přímého předávání znalostí, tradic a nuancí řemesla, které nelze změřit ani zkopírovat. Právě tato investice do dovedností a do porozumění španělské filozofii stavby kytar umožnila řadě GC dosáhnout statusu skutečných koncertních nástrojů, a ne pouhých japonských replik.

Mistři kytaráři Yamahy
Klíčovou postavou tohoto procesu byl Hideyuki Ezaki. Do dílny Yamahy nastoupil v roce 1967 a již o rok později byl vyslán na tříletou praxi do Španělska, kde se učil řemeslu přímo v dílnách Eduarda Ferrera v Granadě a Manuela Hernandeze v Madridu. Jeho příběh je dokonalým příkladem odhodlání firmy dosáhnout mistrovství. Po návratu do Japonska se Ezaki spolu s dalšími talentovanými kytaráři, jako byli Toshiro Kato a Hiroshi Harada, stal pilířem custom shopu Yamahy. V letech 1975-1982 se specializoval na stavbu nejvyššího modelu GC30B a po odchodu Kata na konci 80. let převzal vedení dílny, které zastával až do odchodu do důchodu v roce 2007.
Kytary řady GC, které vzešly z rukou těchto mistrů, spojovaly tradiční španělské konstrukční postupy s japonským důrazem na detail a stálost kvality. Ve světě klasické hudby získaly takové uznání, že na nástroje Yamaha hrál dokonce i sám maestro Andrés Segovia, který používal model GC-71 při vystoupeních a GC-70 jako kytaru na cvičení.
Přehled modelů GC
Řada Grand Concert zahrnovala širokou škálu nástrojů, od modelů pro pokročilé studenty až po mistrovská díla koncertní třídy.
Yamaha GC-7: Jeden z prvních modelů vzniklých pod dohledem Eduarda Ferrera, který definoval raný zvuk a kvalitativní standardy řady. Šlo o nástroj s vynikající projekcí a čitelností, který světu ukázal, že japonská klasická kytara může konkurovat evropským.
Yamaha GC30B: Představitel nejvyšší třídy, ručně stavěný a signovaný jedním z mistrů kytarářů, nejčastěji Hideyukim Ezakim nebo Toshirem Katem. Každý kus byl jedinečným dílem, vyrobeným z nejlepších, pečlivě vybraných materiálů, jako je smrk Ezo či indický palisandr, a určeným pro profesionální koncertující hudebníky.
Shrnutí – trvalé dědictví Yamahy
Historie kytar Yamaha, zejména v přelomových desetiletích 60. a 70. let, je příběhem odvahy jít vlastní cestou. V době, kdy japonský hudební průmysl budoval svou sílu na napodobování, vsadila Yamaha na originalitu, inženýrské inovace a hluboký respekt k tradici.
Řada FG způsobila na trhu revoluci, když milionům hudebníků po celém světě nabídla nástroje mimořádné kvality a zvuku za dostupnou cenu. Nešlo o levné kopie, ale o promyšlené konstrukce, jejichž úspěch stál na pokročilém materiálovém inženýrství.
Řada L byla odvážným krokem do prémiového segmentu, který skončil naprostým úspěchem. Tyto kytary, které si vybíraly hudební ikony jako John Denver, Bob Dylan a Paul Simon, dokázaly, že kytařské řemeslo Yamahy se vyrovná nejlepším na světě.
A konečně řada GC ukázala, že japonská preciznost a pracovní étos ve spojení s autentickými znalostmi předanými španělskými mistry dokážou vytvořit klasické nástroje světového renomé, oceňované největšími virtuosy.
Základy položené v těch letech – postavené na kvalitě, spolehlivosti a originálním přístupu ke konstrukci – definují značku Yamaha dodnes. Ať jde o kytaru pro začátečníka, nebo o zakázkový nástroj pro hvězdu, v každé z nich dřímá odkaz firmy, která se odvážila hrát podle vlastních pravidel.
